|
Byla jsem v Terezíně
Nepamatuji si přesně, kdy jsem poprvé zaslechla jméno Terezín. Věděla jsem, že to byla pevnost postavená Josefem II. a pojmenovaná po Marii Terezii. V dějepise jsme se učili, že za 2.světové války se Terezín stal ghettem, v němž žili Židé a byli odtud transportováni do koncentračních táborů na východě.
Když jsme se připravovali na jednodenní seminář, měli jsme k dispozici pracovní listy a zhlédli jsme také několik dokumentárních filmů – např. Terezín, město poznamenané tragédií, Sedm světel a Nezapomínání.
Do Terezína jsme jeli ve čtvrtek 25. února 2010. Ve čtvrt na osm ráno již sedělo v autobuse 16 žáků z 9.A, 15 žáků z 9.B, 4 žáci z 9.C, 4 žáci z 8.B a paní učitelky Michaela Černá a Hana Zíková. Cesta do Terezína trvala téměř 3 hodiny, jeli jsme přes Prahu, z okna jsme viděli Národní divadlo, Tančící dům, Hradčany a Karlův most.
Po příjezdu jsme nejprve zašli do Muzea ghetta, při besedě jsem se dozvěděla např., jakým způsobem Němci popisovali Židy – malý, tlustý, velký nos a zlý. Zaujal mě také film Město darované, který Němci natočili, aby ukázali světu, jak se Židům v Terezíně dobře žije. Spolu se dvěma průvodci jsme prošli Hlavní pevností a v Magdeburských kasárnách jsme viděli, jak byly ubytovány židovské ženy. Na závěr nás autobus zavezl před Malou pevnost, která sloužila za 2.světové války jako věznice pražského gestapa. Zvláště při prohlídce vězeňských cel v Malé pevnosti jsem pociťovala smutek a sklíčenost a uvědomila si, jak jsem ráda, že nežiju v době holokaustu.
Ivana Fenclová, 9.A
|
